Historie barevných kníračů
( Použito z německých historických textů)

Parti – color schnauzers   ( knírači s barevnými partiemi = znaky)
existují podle dochovaných zdrojů již bezmála 90 let.

Historie:

Již z roku 1880 existuje zmínka v německé plemenné knize o barevných kníračích. V této době byly také přijaty v chovu, kromě standardních barev, jako pepř a sůl a černá, rázy bílá s černými znaky. Zdá se tedy, že již koncem 19.století v záznamech plemenných knih černo-bílí knírači existovali, byť ve velmi malém počtu a nebyla evidována žádná chovatelská stanice.

To se však změnilo ve 30. letech 20.století, kdy se objevilo několik nadšenců, v čele s hraběnkou v. Kanitz, kteří chov tohoto barevného rázu u kníračů obnovili. Dne 4.září 1929 se narodil v chovatelské stanici ABBAGAMBA v Podangenu ( východní Prusko), patřící právě hraběnce v.Kanitz, první oficiální vrh dvoubarevných kníračů. V tomto vrhu byla 3 barevná štěňátka. Rodiče těchto štěňat byli však po 6 generací černí. Bohužel dnes se nedozvíme, zda byli přikříženi v minulosti u rodičů a prarodičů nějací "nestandardní" černí knírači s bílými znaky, které chovatelé odstraňovali a odstraňují. Ale je to velmi pravděpodobné.
Paní hraběnka posléze podnikla riskantní krok, se kterým se nikterak netajila, a provedla incestní krytí s bratrem
a sestrou zmíněného vrhu ( Ilfis x Isluga). Narodila se další barevná štěňátka, která byla zcela zdravá
a vykazovala veškeré vlastnosti malého knírače ( Moira, Modiala, Medina). Při dalším incestním páření s Liarou a Leandrem z třetí generace vzešlo dalších 6 krásných, zdravých a barevných štěňátek...
Současně byla chovatelská stanice ABBAGAMBA, na základě 3 generačních odchovů, uznána za oficiální a zapsána do plemenné knihy v Německu. Během následujících 4 let byl ráz dvoubarevný knírač – parti uznán i v plemenné knize.

Bohužel následuje období Třetí říše. A jako se měnila pravidla většiny různých oborů, chov psů byl součástí tohoto dění. Pravděpodobně v důsledku menšího zájmu o běžnou barvu kníračů ( pepř + sůl), se zakázal chov kníračů barevných jako zdánlivých konkurentů. Chovatelé-průkopníci se začali obávat o své licence a měli strach z persekucí. Proto chov parti postupně vymíral. Mnoho známých kynologů, v čele s věhlasnými chovateli a šlechtiteli, jako byl Joseph Bert a Richard Strebl, se zasazovali o obnovení chovu parti-kníračů. R.Strebl dokonce prohlásil, že tato „šťastná hříčka přírody“ by měla být zachována a podporována....Také hraběnce v. Kanitz několikrát plemenná kniha zamítla žádost o registraci tohoto barevného rázu.  Proto chov parti-kníračů, v jejich domovině, postupně zanikl.

O jeho znovuvzkříšení se novodobě zasadili chovatelé v USA, kteří v současnosti, ve spolupráci s chovateli v Německu, dostávají tento znovuobjevený barevný ráz knírače na vysokou úroveň. Promyšleným chovatelstvím a vzájemným křížením mezi všemi barevnými rázy knírače, především s bílými znaky ( tedy těmi " nechtěnými") se dostali zpět tam, kde se začalo v předválečných letech v Německu.
Šlechtí dokonce několik velikostí mini knírače, od malého až po toy knírače, v podstatě na přání zákazníka. Někdo s tím může souhlasit, někdo ne...Ale je to věc pokroku a poptávky a nabídky...

Světová organizace FCI parti-knírače neuznává a je hudbou budoucnosti, kdy se toto stane. Existují však organizace, kterým pokrok a originalita nevadí, naopak toto podporují a zaštiťují. A proto se chovatelé parti kníračů po celé Evropě a ve světě sdružují v organizacích, které samy pořádají výstavy a bonitace, a odchovy svých členských chovatelských stanic evidují a odborně kontrolují a následně vystavují štěňatům průkazy původu.




Trocha vědy o černo-bílé barvě:
Jak všichni chovatelé kníračů p+s a černých vědí, občas se objeví ve vrhu štěně s bílými znaky.
(Vlastně se tyto bílé znaky objevují u většiny plemen psů.)  Buď se může jednat o tzv. „prenatal pigment stop“, což je bílá skvrna, která po pár týdnech zmizí. A nebo se může jednat o trvalý znak, který přetrvává do dospělosti. V obou případech se jedná o jedince, který je jednoduše řečeno „nositelem“ barevného genu. K nemilosti chovatelů parti-kníračů, jsou tito jedinci již po narození odstraňováni nebo posléze darováni, přenecháni jako podřadní a bez PP, v lepším případě jak se říká „na mazlíka“ s PP úplně pod cenou.
Přitom jakýkoli tento „nevhodný produkt“ by mohl být nositelem tohoto bohužel silně recesivního genu. Ten je možné v mnoha případech udržet incestním spojením pouze v první generaci. Z toho vyplývá, že spojením jedinců s bílými znaky se mohou narodit opakovaně štěňátka s ještě většími bílými znaky, než mají rodiče. A nebo naopak také čekáte na barevná štěňátka i 10 let a stále se rodí pouze jednobarevná se sem tam bílou skvrnkou na hrudníku nebo na packách a špičce ocásku. Ale i tito jedinci mají v sobě již gen "parti"......A je jen na trpělivosti, finančních možnostech a zanícení chovatele, aby barevný gen rozvinul na více fenách a s více psy, a zkoušel a zkoušel a čekal a čekal....


Obnova chovu parti-kníračů v USA:
O obnovu chovu barevných kníračů se zasloužily chovatelské stanice a nadšenci v USA. Navázali na zkušenosti a písemné doklady z předválečných let v Německu. Chovají mnoho barevných rázů. Na trhu se nabízejí také velikosti od normální malé, přes mini až po toy velikost, kdy psíček nedosahuje ani velikosti čivavy.